Kompozitní materiál při výrobě van
Kompozitní materiál nelze srovnávat s běžným akrylátem. Vany a samonosné vaničky v naší společnosti vyrábíme tou nejspolehlivější a léty ověřenou metodou – ruční laminací. Jde o způsob výroby, při kterém klademe více vrstev skleněného vlákna na sebe, spojujeme je nenasycenou polyesterovou pryskyřicí, a tak vzniká takzvaný konstrukční laminát neboli jinak řečeno kompozit. Díky pevným chemickým vazbám mezi jednotlivými složkami je kompozitní materiál jednolitý, homogenní a sourodý v celém svém průřezu. Vyznačuje se vynikajícími vlastnostmi, především pevností, pružností, tvarovou a tepelnou stálostí.
Kompozitní materiály v tomto provedení se používají například i při stavbě automobilů, lodí, motorek, letadel či bazénů. Jednoduše všude tam, kde je potřebný lehký, pevný a odolný materiál.
Struktura kompozitu u našich van
- Povrchová vzhledová vrstva gelcoat, na bázi izoftalové / NPG polyesterové pryskyřice, dostupná v 1500 barevných odstínech
- Zpevňující skleněná výztuž
- Nenasycená polyesterová pryskyřice
- Dřevotříska o tloušťce 18 mm
Vlastnosti kompozitního materiálu
- Tvrdý, vysoce lesklý a houževnatý povrch, živé barvy
- Pružnost a zároveň pevnost
- Snadná opravitelnost
- Hygienická nezávadnost
- Vysoká odolnost (vůči UV záření, opotřebení, hydrolýze, široké škále minerálů a chemických složek obsažených v minerálních vodách, široké škále chemikálií, kyselin, zásad, čisticích a dezinfekčních prostředků)
Proč si vybrat kompozitní vanu, namísto akrylátové?
Povrch akrylátové vany tvoří termoplast (polymethylmethakrylát – PMMA), který je vytvořen z desky tlusté 4 – 6 mm (údaj vedený jako tloušťka akrylátu). Do požadovaného tvaru se následně tvaruje vakuem za tepla. Tloušťka vrstvy se tak stává nerovnoměrná, dle tvaru vany a hloubky tahu. Ve spodní části a v obloucích může tloušťka akrylátové vrstvy dosáhnout minimálních hodnot, v jiných částech je akrylát naopak tlustší, a tedy i křehčí. Další vrstvy jsou potom tvořeny posekanou skelnou rohoží (roving) a pryskyřicí.
Akrylátovou vanu tak tvoří různorodé chemické materiály, které jsou sice spojené, avšak nevzniká mezi nimi pevná molekulární vazba. Nuže a právě to přináší vysoké riziko jejich oddělování. Praskliny vzniklé na akrylátovém povrchu již není možné opravit a vedou k úplnému znehodnocení vany.